Šel setník domu, z vojny šel,
Hlad a žízeň měl, ušel dlouhej lán.
Nejhezčí ze všech šenkýřek,
Pak ten setník řek, dej mi vína džbán.

Za svého krále já se s vervou bil,
Můj pluk padnul, já jen zbyl.
Dej chleba, víno, a tak duál,
Ať žije válka zdráv buď král.

Šenkýřka řekla, vojáku,
za pár zlaťáků všechno můžeš mít.
Leč chudý setník neměl nic,
chtěl jen jíst pár lžic, chtěl jen vína džbán.

Za svého krále on se s vervou bil,
Šel a strádal víc než žil.
Jen jeden zákon z vojny znáál
Ať žije válka zdráv buď král.

Když setník prázdnej džbánek zdvih,
hovor v šenku ztich, ticho bejvá zlý.
Pak se však ozval dívčí hlas,
Vem tvou válku ďas a tvý pány s ní.

Za svého krále šel ses s vervou bít,
Teď máš žízeň, chtěl bys pít.
Běž i s tou válkou o dům dáál,
víno ať dá ti ten tvůj král.